Historie blackjacku

V roce 2002 přesvědčil Max Rubin kasino Barona v kalifornském Lakeside v USA, aby založilo Síň slávy blackjacku. V letech 2003 až 2015 bylo do Síně slávy uvedeno 20 hráčů (včetně jednoho skupinového uvedení čtyř jednotlivců najednou v roce 2008, viz Four Horsemen of Aberdeen (Čtyři jezdci z Aberdeenu)). Ocenění uvedením do Síně slávy blackjacku je rozporuplné: jedná se o nejrespektovanější ocenění ve světě blackjacku, ale jde proti snaze většiny profesionálních hráčů blackjacku, aby si zachovali anonymitu. Nejlepší podrobnou analýzu úspěchů členů Síně slávy najdete na online fóru o blackjacku Arnolda Snydera. Data vydání knih se týkají jejich prvního publikování.

Al Francesco (2003) – Průkopník týmové hry.

Peter Griffin (2003) – Matematik, který zavedl metody pro hodnocení systémů počítání karet. Autor knihy Teorie blackjacku (1979).

Tommy Hyland (2003) – Vynikající profesionální hráč blackjacku a legendární týmový hráč blackjacku.

Arnold Snyder (2003) – Vynikající profesionální hráč blackjacku a autor mnoha významných knih, článků a nejdůležitějšího zdroje informací pro komunitu blackjacku - online fóra o blackjacku Arnolda Snydera.

Edward O . Thorp (2003) – Thorp je všeobecně považován za otce počítání karet. Jeho kniha Beat the Dealer (1962), která se stala bestsellerem, popisovala základní strategii a metody počítání karet. Svůj systém vypracoval jako profesor na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a jeho kniha popisuje počáteční pokusy, jak využít počítačem ověřené systémy v podmínkách kasina. Jeho sláva v 60. letech, ačkoli na ni kasinový průmysl pohlížel podezřívavě, byla zodpovědná za trvalé zvýšení obliby blackjacku.

Ken Uston (2003) – Význačný profesionální hráč blackjacku a autor. Jeho kniha The Big Player (1977) představila široké veřejnosti dobrodružství profesionála počítajícího karty a člena týmu hráčů blackjacku v kasinu.

Stanford Wong (2003) – Skvělý profesionální hráč pokeru, analytik a autor. Jeho kniha Professional Blackjack (1975) měla podle Arnolda Snydera „zásadní dopad na seriózní hráče, protože jim nabídla počítání karet jednoduchou, ale významnou metodou, která dokázala v Las Vegas zaútočit na široce rozšířené hry s karetní botou se 4 balíčky karet. Mnoho profesionálů stále rozděluje možnosti počítání karet na ty „před Wongem“ a „po Wongovi“.“

Max Rubin (2004) – Zakladatel Síně slávy blackjacku a zakladatel a hostitel výroční akce Blackjack ball. Inovátor týmových strategií. Autor knihy Comp City (1994).

Keith Taft (2004) – Vynálezce a inovátor počítačových zařízení pro blackjack, který o desetiletí předběhl koncepci „přenosných počítačů“.

Julian Braun (2005) – Matematik a počítačový inženýr, jehož programy se využívaly k vývoji předních systémů počítání karet v prvních generacích éry počítačů. Podle informací na online fóru o blackjacku člena Síně slávy Arnolda Snyderse byly „Jeho programy využity k vývoji všech systémů Lawrence Reverera i systémů Hi-Opt. V době „před Stanfordem Wongem“ používali profesionální hráči (profesionálové, kteří hráli před prvním vydáním Wongovy knihy Professional Blackjack v roce 1975) většinou Thorpovy systémy Thorp's Ten Count, Thorp's Hi-Lo, Hi-Opt I, Hi-Opt II nebo Revererovy systémy Revere's Point Count, Revere's +/- nebo Revere's Advanced Point Count. Jednalo se o velice oblíbené a široce rozšířené systémy používané zhruba deset let, a programy Juliana Brauna byly využívány při vývoji všech těchto systémů“. Autor knihy How to Play Winning Blackjack (1980).

Lawrence Revere (2005) – Průkopnický autor knihy (Playing Blackjack as a Business (1969)) a vývojář systémů počítání karet.

James Grosjean (2006) – Vynikající profesionální hráč blackjacku. Jeho již vyprodaný titul Beyond Counting (2000) se nyní prodává nejméně za 2 000 $ za kus. Jedná se o soukromé vydání a jeho rozšířená verze (nazývaná také Exhibit CAA (Důkaz CAA) podle čísla důkazu, které původní kniha dostala v jím vyhraném soudním sporu s několika kasiny) se prodává pouze lidem, které zná autor osobně. Je považována za nejpropracovanější příručku pro hraní blackjacku.

John Chang (2007) – Vynikající profesionální hráč blackjacku a manažer týmů blackjacku z MIT.

Four Horsemen of Aberdeen(Čtyři jezdci z Aberdeenu (2008)) – Roger Baldwin, Wilbert Cantey, Herbert Maisel a James McDermott. V letech 1956 a 1957 publikovali první přesnou základní strategii. Byl to mezník v historii blackjacku, základ všech pozdějších strategických systémů a pozoruhodný matematický úspěch, protože ho dosáhli s vybavením, které je na úrovni běžných kalkulaček. Spoluautoři knihy Playing Blackjack to Win(1957).

Richard W. Munchkin (2009) – Vynikající profesionální hráč pokeru, autor knih a analytik. Autor knihy Gambling Wizards (2002).

Darryl Purpose (2010) – Vynikající profesionální hráč blackjacku.

Zeljko Ranogajec (2011) – Vynikající profesionální hráč blackjacku. Je považován za jednoho z nejvýše sázejících kasinových hráčů na světě. Součet jím vsazených finančních prostředků během roku je odhadován na více než 1 miliardu $.

Ian Andersen (2012) – Průkopnický autor knih Turning the Tables on Las Vegas (1976) a Burning the Tables on Las Vegas (1999).

Robert Nersesian (2013) – Advokát z nevadského Las Vegas v USA, který zastupuje kasinové hráče v klíčových sporech s kasiny.

Don Schlesinger (2014) – Velmi známý přední analytik a autor systému blackjacku a knih, nejznámější jako autor několika vydání knihy Blackjack Attack (1997).

^ Zpět na začátek

Základní strategie – Optimální metoda pro hraní blackjacku bez počítání karet: kdy vzít další kartu, zůstat stát, zahrát dvojnásobek, rozdělit, pojistit a vzdát se v závislosti na kartách hráče a dealerově viditelné kartě. Roger Baldwin, Wilbert Cantey, Herbert Maisel a James McDermott (tzv. Four Horsemen of Aberdeen) ověřili první verzi základní strategie v letech 1956 až 1957 s pomocí běžných kalkulaček. Základní strategii je nutné upravovat v určitých situacích v závislosti na pravidlech kasina pro dvojnásobek, rozdělení a zda dealer na soft 17 stojí nebo bere další kartu.

Počítání karet – Četné metody pro zaznamenávání historie odehraných karet (a tím zbývajících karet) v balíčcích blackjacku nebo karetních botách v průběhu hry. Základní teorie za počítáním karet, dávno prokázaná matematicky, říká, že relativně vysoký zbývající podíl es a karet s hodnotou deset (desítek, kluků, královen a králů) je výhodný pro hráče. Základní počítání zahrnuje přičítání a odečítání pokaždé, když se objeví karta s hodnotou deset a naproti tomu karet s hodnotou tři, čtyři, pět nebo šest. Systémy počítání karet se staly obsáhlejšími, když zahrnuly esa, počet zbývajících karet (tzv. deck penetration), různé hodnoty konkrétních karet a úrovně sázek. Cílem systémů počítání karet je odhalit okamžik, kdy jsou vám balíček nebo karetní bota nakloněny, a kdy ne, a příslušným způsobem přizpůsobit vsazené částky (a někdy základní strategii). V praxi je strategie výrazné změny výše sázek postihována kasiny jako podezření na počítání karet.

Týmová hra – Situace, kdy se skupina hráčů blackjacku snaží vytěžit maximum z příznivých situací tím, že někteří hráči sázejí malé částky a počítají více kasinových stolů blackjacku. V okamžiku, kdy složení neodehraných karet silně zvýhodňuje hráče, vyšlou signál 'velkému hráči', který se pohybuje mezi stoly a umisťuje vysoké sázky. Podobně jako jiné metody závislé na počítání karet je i finta s týmovým hraním nepochybně v souladu se zákony, ale je stále mnoha kasiny potlačována.

^ Zpět na začátek

21 (film z roku 2008) – Film natočený podle knihy Bena Mezricha Bringing Down the House, která beletrizuje zážitky Týmu blackjacku z MIT.

Beat the Dealer (kniha Dr. Edwarda O . Thorpa poprvé vydaná v roce 1962) – Nejlépe prodávaná kniha o základní strategii blackjacku, počítání karet a zkušenostech Dr. Thorpa při ověřování svých akademických teorií v kasinech v doprovodu zkušených kasinových hráčů, kteří mu poskytli rady a financovali výzkum.

The Big Player (kniha Kena Ustona z roku 1977) – První kniha, která odhalila veřejnosti utajený svět počítání karet a týmového hraní blackjacku. Byla kombinací Ustonových strategií a analýz s dobrodružnými historkami z kasina.

Bringing Down the House (kniha Bena Mezricha z roku 2002) – Bestseller založený na jeho zkušenostech z Týmu blackjacku z MIT. V zásadě se dá označit za práci založenou na skutečných událostech, jména jsou ale změněna, dialogy smyšlené, postavy složité a také je změněný popis událostí pro účely lepšího vyprávění příběhu. Byla předlohou filmu 21.

The Hangover (film z roku 2009) – Komedie o víkendovém loučení se svobodou v Las Vegas. Najdete v něm scény, ve kterých Alan (hraje ho Zach Galifianakis), v rozporu s jeho jinak komickým chováním, brilantně hraje blackjack, počítá karty a vyhrává vysoké částky. 

Heat (film z roku 1986) – Dobrodružný akční film s Burtem Raynoldsem v roli bodyguarda v Las Vegas. Film obsahuje scény s Raynoldsem, ve kterých vyhrává i prohrává v blackjacku velké částky. Předlohou filmu byl román a scénář slavného scénáristy Williama Goldmana.

Rain Man (film z roku 1988) – Kritiky ceněný film s Dustinem Hoffmanem a Tomem Cruisem. V roce 1989 vyhrál čtyři ceny akademie: nejlepší film, nejlepší původní scénář, nejlepší režisér (Barry Levinson) a nejlepší herec (Hoffman). Příběh se točí kolem cesty dvou bratrů, přičemž Hoffman je autistický génius z léčebny, a Cruise je sobecký, drsný muž, který dosud o existenci svého bratra neměl tušení. Zastaví se v Las Vegas, ubytují v Caesars Palace a Raymond (Hoffmanova postava) využije své matematické a paměťové dovednosti k výhře v blackjacku.

^ Zpět na začátek

Don Johnson, předseda představenstva a vývojář počítačových systémů pro sázky na koně, vyhrál mezi prosincem 2010 a dubnem 2011 v blackjacku 15 milionů $. Zaplatila mu je kasina Tropicana (6 milionů $), Borgata (5 milionů $) a Caesars (4 miliony $), všechna z Atlantic City ve státě New Jersey v USA. Díky částkám, o které hrál, si dokázal u kasin vyjednat výhodné herní podmínky: 20procentní slevu na ztráty, možnost vsadit na handu 100 000 $ a rozdělit a zdvojnásobit až 4krát, stejně jako požadavek, aby dealer stál na soft 17.

Kerry Packer, australský mediální miliardář proslulý jako „Král velryb“ (velryba je slangový výraz pro hráče o vysoké sázky) v kasinech po celém světě od 90. let i po přelomu tisíciletí. Příběhy o jeho velkých výhrách a prohrách jsou v podstatně neověřitelné, ale jen ohledně určitých podrobností. V roce 1995 nebo 1997 (nebo možná obou) dosáhl gigantických výher při blackjacku v kasinu MGM Grand v nevadském Las Vegas v USA. Při hře šesti hand současně a sázkách 200 000 $ (nebo 250 000 $) na handu vyhrál něco mezi 20 až 40 miliony $. (Jedna ze zveřejněných zpráv říká, že tato vítězná série trvala 40 minut.) Jeho úspěšná hra v kasinu byla označena za důvod uzavření kasina Aspinall's v roce 1990. Na Nový rok v roce 1990 v hotelu Hilton v Las Vegas vyhrál v blackjacku 8 až 10 milionů $, čímž snížil roční výnosy kasina tak výrazně, že manažeři kasina přišli o své roční bonusy. Byl také známý dáváním extravagantního spropitného, což bylo potvrzeno pracovníky kasina po jeho smrti v roce 2005. Jednou v kasinu Mirage ponechal spropitné 1 milion $. Nejméně v jednom případě požádal koktejlovou číšnici, aby mu sdělila zůstatek své hypotéky (což bylo 150 000 $) a on ji splatil.

^ Zpět na začátek

^ Zpět na začátek

Z důvodu podezíravosti, se kterou kasina častují profesionální hráče blackjacku, odmítají hráči blackjacku v zásadě publicitu i uznání. v praxi je tak často velmi obtížné ověřit jejich výsledky či dokonce jejich totožnost. Například Ian Andersen, hráč a autor bestsellerů (Turning the Tables on Las Vegas, Burning the Tables on Las Vegas), je zcela neznámý. Po téměř 40 let využívá při psaní pseudonym. Jeho podoba se nikdy neobjevila na veřejnosti. Ani nejlepší profesionálové a „zasvěcenci“ komunity kolem blackjacku nemají ani potuchu o tom, jak vypadá, jak se jmenuje a jak ho kontaktovat.

^ Zpět na začátek

Australský hráč blackjacku a sportovní sázkař Zeljko Ranogajec je považován za největšího kasinového hráče na světě. Jeho celková výše sázek za rok je odhadována na 1 miliardu $.

^ Zpět na začátek

Don Johnson, předseda představenstva a vývojář počítačových systémů pro sázky na koně, vyhrál mezi prosincem 2010 a dubnem 2011 v blackjacku 15 milionů $. Zaplatila mu je kasina Tropicana (6 milionů $), Borgata (5 milionů $) a Caesars (4 miliony $), všechna z Atlantic City ve státě New Jersey v USA. Díky částkám, o které hrál, si dokázal u kasin vyjednat výhodné herní podmínky: 20procentní slevu na ztráty, možnost vsadit na handu 100 000 $ a rozdělit a zdvojnásobit až 4krát, stejně jako požadavek, aby dealer stál na soft 17.

^ Zpět na začátek

James Grosjean je fantastický profesionální hráč a teoretik blackjacku a také jeden z nejžádanějších autorů. Jeho jediná kniha Beyond Counting (z roku 2000) se prodává sběratelům knih nejméně za 2 000 $ za výtisk. Následně soukromě vydal výrazně rozšířenou verzi, známou také pod názvem Exhibit CAA, podle čísla důkazu, které původní kniha dostala v jím vyhraném soudním sporu s několika kasiny. Říká se, že ji prodává pouze lidem, které osobně zná, nebo jsou mu představeni z ověřených zdrojů.

^ Zpět na začátek

Od roku 1997 hostí Max Rubin výroční Blackjack Ball. Koná se na utajeném místě a scházejí se na něm elitní hráči blackjacku k večeru plnému rozhovorů a soutěží. Zároveň je volen nový člen Síně slávy blackjacku. (Fotografování je zakázáno.) Účastníci soutěží v sérii náročných testů jejich technických znalostí, dovedností v počítání karet, pokročilých strategiích a historii i kvízu o ceněný pohár Grosjean Cup. Cena nese toto jméno, protože člen Síně slávy James Grosjean vyhrál událost třikrát za sebou a následně byl ze soutěže vyřazen. Druhá cena nese jméno Munchkin Award po členovi Síně slávy Richardu Munchkinovi, který skončil v soutěži na druhém místě, také třikrát a rovněž byl vyřazen.

^ Zpět na začátek

Pojmenování není v zásadě přesné. Týmů blackjacku z MIT bylo hned několik a vlastně nebyly sestaveny ze studentů MIT. (Studenti s nedokončeným vzděláním jsou většinou příliš mladí na to, aby ve Spojených státech mohli legálně hrát v kasinech.) V průběhu mnoha let existovalo několik týmů (někdy současně a někdy o sobě ani navzájem nevěděly) hráčů blackjacku, které se zformovaly ve městě Boston ve státě Massachusetts. Protože je k organizaci a fungování týmu blackjacku nutná disciplína a inteligence, několik manažerů a prvotních členů bylo absolventy nebo bývalými studenty MIT. Neoficiální cesty pro najímání členů vedly k účasti dalších absolventů nebo bývalých studentů.

^ Zpět na začátek